Jak ostrá je ta zatáčka za kopcem — šest stupňů, které Twisty hlásí

01 — Stupně

Šest stupňů, nejostřejší první

Číslované jako rallyové pacenotes: na pořadí záleží víc než na slově. „Dvojka vlevo za sto osmdesát“ se přečte za desetinu vteřiny, „docela ostrá zatáčka“ ne.

#	Název	Poloměr
1	Vlásenka	do 22 m
2	Velmi ostrá	do 38 m
3	Ostrá	do 65 m
4	Střední	do 105 m
5	Rychlá	do 175 m
6	Mírná	do 275 m

Jednička a dvojka sdílejí barvu, a je to schválně. Vlásenka a velmi ostrá zatáčka chtějí po jezdci totéž a čára na mapě široká šest pixelů není místo, kde se ten rozdíl čte. Čte se na kartě, kde stojí číslo.

Mapa se stopou trasy obarvenou podle ostrosti zatáček: modré rovinky, světlé a oranžové oblouky v serpentinách. — Táž rampa na mapě. Modrá není nejotevřenější stupeň, ale trasa, o které se neví nic zvláštního — kdyby rovinka dostala barvu z rampy, byla by z ní pětka.

02 — Kde ho uvidíš

Na velké mapě jako číslo, v helmě jako karta

Počítá to jednou backend pro obě rozhraní, takže stupeň, který nakreslí prohlížeč, je týž, jaký ohlásí telefon.

V prohlížeči je celý tvar trasy najednou. Pohled Zatáčky nese každou zatáčku se stupněm, směrem, poloměrem a úhlem; pohled Úseky ji shrne do pasáží plynulé / zatáčkovitý / hodně zatáčkovitý se středním poloměrem.
Karta úseku řekne o silnici všechno naráz. Profil poloměrů po celé délce, rozpad podle stupňů, převýšení a sklony, rozhled a výhled, čím úsek vede, limity a nehodovost — a na mapě vedle ní nese každá zatáčka špendlík se svým stupněm.
V telefonu je z toho jedna karta a jedna barva. Stupeň, nakreslený tvar a odpočet nad mapou, a ta jedna zatáčka, o které karta mluví, obtažená na mapě od vjezdu po výjezd — ze tří ohybů za sebou je pak jasné, který to je.
Barva je záloha pro tvar, který se už nevejde. Zatáčka, která je na obrazovce moc malá na to, aby se dala přečíst jako tvar, se pořád dá přečíst jako barva — a barva nezabírá žádné místo.

Karta pojmenovaného úseku Červenohorské sedlo: 17,8 km, 41 zatáček, profil poloměrů, rozpad podle stupňů, upozornění a rozbor okolí; na mapě je každá zatáčka očíslovaná svým stupněm. — Červenohorské sedlo, 17,8 km a 41 zatáček: devět vlásenek, čtyři velmi ostré, osm ostrých. Nejostřejší má 18 metrů a půlka zatáček je pod 64. Vzadu karta úseku, vepředu to, co se z ní otevře tlačítkem — tentýž úsek ve třech rozměrech, se stupni na špendlících a převýšením zesíleným na trojnásobek. Sedlo vede mezi 545 a 1 007 metry a 92 % jeho délky je lesem, což je věta o výhledu i o mokrém asfaltu po dešti.

Týž úsek ve třech rozměrech: stuha silnice nad mřížkou po kilometru, zatáčky jako špendlíky se stupněm, převýšení 3×, popsaný severní a jižní konec; vpravo letecký snímek, upozornění na výjezd z vedlejší a pohyb chodců, kopcovitost 50 m nahoru i dolů na kilometr a nejstrmější stovka 7 %. — Červenohorské sedlo, 17,8 km a 41 zatáček: devět vlásenek, čtyři velmi ostré, osm ostrých. Nejostřejší má 18 metrů a půlka zatáček je pod 64. Vzadu karta úseku, vepředu to, co se z ní otevře tlačítkem — tentýž úsek ve třech rozměrech, se stupni na špendlících a převýšením zesíleným na trojnásobek. Sedlo vede mezi 545 a 1 007 metry a 92 % jeho délky je lesem, což je věta o výhledu i o mokrém asfaltu po dešti.

03 — Proč vůbec

Mapa o zatáčkách lže

Zjištěno na testovací jízdě, ne u stolu: zatáčky na navigační mapě vypadaly výrazně mírnější, než ve skutečnosti byly. Tři nezávislé příčiny, a všechny jsou v tom, jak se mapa kreslí.

Sklon kamery. Nakloněná mapa posadí zatáčku sto padesát metrů před motorkou vysoko k horizontu, kde ji perspektiva zmáčkne. To jediné, co z obrázku potřebuješ — jak moc silnice zatáčí —, projekce zničí.
Šipka uprostřed. Když je značka polohy ve středu displeje, polovina obrazovky ukazuje silnici, která je už za tebou.
Pevný zoom. Stejné měřítko ve třicítce i ve stotřicítce. Pomalé technické zatáčky, kde je příprava nejdůležitější, se pak kreslí ze všech nejmenší — a tlustá čára trasy je navíc zakulatí.

Čtvrtá věc už není chyba, ale mez: žádné měřítko, které ještě ukáže, kudy silnice vede, neukáže zároveň poctivě, jak je ostrá. Zatáčka o poloměru šedesát metrů má na mapě pár milimetrů. Proto část odpovědi leží mimo mapu — jako číslo, které se dá přečíst na jeden pohled.

04 — Co to neví

Stupeň je tvar silnice, ne rada

Čtyři věci, které stupeň neobsahuje — a jedna, kterou o něm neví ani mapa.

Neříká, jak rychle tou zatáčkou jet. Doporučená rychlost průjezdu na obrazovce není a nebude. Kolik ta zatáčka unese, závisí na motorce, gumách, povrchu, mokru, nákladu a na jezdci — a nic z toho Twisty neměří.
Neví o povrchu, klopení a provozu. Stupeň je geometrie silnice. Vyleštěný asfalt po dešti, šotolina na výjezdu, klopení proti oblouku ani auto v protisměru do něj nevstupují.
Tvar se čte z mapy, a mapa je nakreslená různě hustě. Měřeno na dvanácti silnicích: medián mezery mezi uzly je 12 až 39 metrů a na jedné z nich je 61 % mezer delších než měřicí okno. Na řídce mapované zatáčce je poloměr nejcitlivější číslo z celého systému — šedesátimetrová zatáčka zmapovaná po třiceti metrech vyjde jako devatenáct, tedy o dvě pásma ostřejší.
Krátká zatáčka se do barvy nemusí dostat. Aby se z jedné zatáčky nestalo deset barevných úlomků po pár metrech, krátké kusy se slévají do sousedního. Karta a špendlík se počítají zvlášť, takže tu zatáčku ohlásí — jen barva o ní mlčí.
Nic pod 25° a nad 275 metrů se nehlásí vůbec. Rovinka s ohybem není zatáčka. Je to hranice a je vidět: kdyby se posunula, byla by obrazovka plná pětek a nikdo by ji nečetl.

Vedle tohoCo všechno je na té mapě vidětPřes jednu trasu se dá zapnout osm vrstev — od uzavírek a radarů po zatáčkovky, polní cesty a Základní topografickou mapu ČÚZK s vrstevnicemi.A dálChci jet celý den po zatáčkách. KudyVybereš jeden ze sedmi presetů — věta o dnešku, ne sada čísel — a co je pod ní, si můžeš přenastavit do detailu: klikatost, kopce, třídy silnic i objíždění měst.Čísla a zdrojeOdkud jsou ta data a jak přesná jsouKolik čeho je v databázi, odkud to je, pod jakou licencí — a co v těch datech nesedí.