Co mi appka řekne, když jedu — obrazovka navigace Twisty

01 — Obrazovka

Šest údajů — a sedmý, když je co říct

Na motorce se čte přes hledí, v rukavicích a jednou za čas. Každá věc na displeji si proto musí obhájit místo — a mapa, ta nejnápadnější z nich, odpovídá jen na otázku „kudy“.

Manévr a co je pod koly. Odbočka s ikonou (i s úhlem výjezdu z kruhového objezdu), jméno příští obce a jméno toho, co se zrovna jede — „zatáčkovitý úsek, ještě 1,2 kilometru“. Obec je jméno, které bude na ceduli, takže se dá jet podle značek; jméno ulice to nezastane, protože polovina zdejších silnic žádné nemá.
Zatáčka dopředu. Stupeň velkým číslem, nakreslený tvar příštích tří set metrů a odpočet k nájezdu. Ta jedna zatáčka je zároveň obtažená na mapě, takže ze tří ohybů za sebou je jasné, který to je.
Povolená a tvoje rychlost. Limit přijde z routeru spolu s trasou, i s tím, jestli je ze značky, nebo dopočtený ze zákona. Přes něj se obrací terč, ne rychlost: rychlost je to číslo, které se čte za jízdy.
Náklon. Terč u spodní hrany, nad kompasem. Když sloupec nahoře potřebuje místo — manévr, karta zatáčky a výstraha naráz —, náklon ustoupí: je to potvrzení, ne předpověď.
Páska zatáček jako ukazatel postupu. Tvar celého zbytku trasy na pár bodech výšky, a pod ní kolik ještě zbývá. Táž kresba je i v souhrnu trasy a ve hřbetu nahrané jízdy.
Sedmé místo je výstraha. Jeden slot a v něm vždycky ta nejbližší věc. Neprůjezdná silnice má vlastní řádek a o ten se nesoutěží — není to výstraha, je to rozbitý plán.

02 — Za jízdy

Věci, které se dělají v rukavicích

Všechno, co se ovládá rukou, sedí u spodní hrany obrazovky: horní okraj je jediné místo, kam se palec nedostane bez pouštění řídítek.

„Potřebuju tankovat“ na jedno ťuknutí. Kanystr v noze navigace odpoví jednou řádkou — „za 15 km · MOL · 14 m od trasy“ —, další ťuknutí přepne na následující pumpu, za tou poslední se řádka zavře. Ukazuje jen to, co je před tebou, a nic nepřeplánuje.
Zámek obrazovky do deště. V dešti je každá kapka dotyk a appka si sama přepíná pohledy. Zámek přestane sklo poslouchat, nic přitom nezastře — a odemyká se tažením, ne dlouhým stiskem: kapka sedící na tlačítku je dlouhý stisk.
Rozhled na jeden ťuk. První ťuk ukáže čtyři minuty cesty dopředu, druhý celou zbývající trasu, třetí ji vrátí na jezdce. Kamera se vrátí sama po dvanácti vteřinách jízdy — u stojící motorky nikdy, protože kdo zastavil u krajnice a studuje mapu, na ni nezapomněl.
Návrat na trasu, ne nový výlet. Po špatné odbočce se dolepí kus zpátky na čáru a zbytek plánované trasy zůstane. Přepočet od začátku by byl jiný den — a u načtené cizí trasy by ani nešel spočítat.
Dojel jsi, i když stojíš sto metrů před cílem. Příjezd má dva poloměry: třicet metrů, dokud jedeš, a sto dvacet, když motorka stojí. Pumpa, parkoviště i brána leží mimo silnici, po které je trasa vedená.
Průměr v úsekovém měření. Jakmile projedeš portálem, přibude ve výstraze řádka „Ø 78 · zbývá 4:20“: jak rychle ti to zatím vyšlo a jak dlouho smí zbytek úseku trvat. Když je průměr už nad limitem, řekne to slovy, ne záporným odpočtem.

Krabička výstrahy zblízka: tři kapky, za 2,7 km, silný déšť, 6,0 km, modrá řádka zastav na 20 min a pod ní Radar: ČHMÚ, CC BY 4.0. — Slot výstrahy zblízka. Pět řádek, a jen jedna z nich říká, co dělat — proto je jako jediná v barvě té kapky a všechno ostatní je bílé: odpočet, slovo, jak dlouhé to mokro je, nabídka, zdroj. Tahle odpověď radaru je podvržená; plánovač na téže trase v den focení hlásil sucho po celé délce.

03 — Co to neví

Co za jízdy nezazní

Obrazovka v pohybu má míň místa než panel u stolu, a některé věci se proto neřeknou vůbec.

Prázdný slot neznamená, že bude sucho. Za jízdy kreslí „neprší“ a „nevíme“ totéž — nic. Rozdíl mezi nimi je věta a na větu tam není místo; u stolu ho plánovač vysloví („Na dalších 62 km neprší“ proti „O nejbližší hodině na trase nevíme“).
Mimo trasu zatáčka mlčí. Karta i obtah se počítají z tvaru trasy. Když z ní sjedeš, přestanou platit — zatáčka je na silnici, na které jezdec už není. Jméno příští obce se čte dál; je to jediný údaj, který špatná odbočka nezneplatní.
Bez serveru přijde cesta domů, ne druhý názor. Když se appka k backendu vůbec nedovolá, zeptá se routeru napřímo — a taková trasa vědomě přijde bez úseků, zatáček a limitů. Jednou naplánovaná trasa a stažené počasí zůstávají v telefonu a fungují i bez signálu.
Mrholení hlas neřekne. Nahlas se hlásí jen silný a přívalový déšť, a jen z radaru. Mrholení je něco, co jezdec sám uvidí za deset vteřin — a hlas, který se ozývá zbytečně, se naučí přeslechnout.
Zatáčková mapa a vrstva zastávek v telefonu zatím nejsou. Celá vrstva změřených silnic, vrstva radarů a zastávky ve třinácti druzích jsou zatím jen v prohlížeči; telefon kreslí pojmenované úseky a benzínky s jídlem podél trasy. Nebezpečná místa a nehodovost jsou taky zatím jen na webu — a dokud to tak je, tvrdí se to jen o webu.
Není tu tísňové tlačítko. Bez signálu a s rozbitým telefonem bychom ten slib nesplnili, a slib, na který se dá spolehnout jen někdy, je horší než žádný.

Vedle tohoChci jet celý den po zatáčkách. KudyVybereš jeden ze sedmi presetů — věta o dnešku, ne sada čísel — a co je pod ní, si můžeš přenastavit do detailu: klikatost, kopce, třídy silnic i objíždění měst.A dálChytí mě déšť, nebo to stihnuZ radaru ČHMÚ a z jeho vlastní hodinové extrapolace vyjde jedna věta: „Za 25 min na 25. km silný déšť“ — a k tomu obloha v tu hodinu, kdy tím místem projedeš.Čísla a zdrojeOdkud jsou ta data a jak přesná jsouKolik čeho je v databázi, odkud to je, pod jakou licencí — a co v těch datech nesedí.